Na soupeře z Holešova jsem se těšila hodně. Pro holky to byl soupeř jako každý jiný, ale já jsem to brala víc osobně. Do Brumova jsem přešla právě z Holešova. Tehdy jsem tam zažila neuvěřitelně kvalitní tým hráček. Holky, které hrály a nebo ještě dnes hrají i v prvoligových týmech. Pamatuji si na zápas, který jsme vyhrály vysoko 28:0. Většina hráček ale odešla a teď je tým Holešova v úplně jiném složení. Cíl byl jasný: tři body musí zůstat v Brumově! A takový můj malý osobní cíl? Že by nebylo na škodu a i já se po dlouhé sérii zápasů konečně zase trefila do brány soupeřů, o to víc když se jednalo o Holešov.

Na sobotní zápas k nám nedorazila Stolařová, která, jak si troufám říct, je asi jejich nejlepší hráčka. Což soupeři samozřejmě uškodilo, nám naopak pomohlo. Je to škoda, asi se nás bála. Přesto jsme v kabině před zápasem nevěděly, co od soupeře čekat, jelikož předchozí kolo vyhrál vysokou výhrou se vstřelenými deseti brankami. Od začátku zápasu až do chvíle, kdy sudí Petr Švach pískl oprávněnou penaltu proti nám, byla hra vyrovnaná a hrálo se na obou polovinách hřiště. Nařízenou penaltu zkušená Zderčíková neproměnila. Radar nás podržela a penaltu vychytala. To nás nakoplo a do konce poločasu přidaly tři góly Evy, Sáry a Bláni. To nám hodně zvýšilo sebevědomí a dá se říct, že jsme převzaly hru a určily jsme, že dnes chceme být tím vítězným týmem my. Ve druhém poločase jsme přidaly poslední čtvrtou branku a jsem ráda, že se to povedlo zrovna mně. Všechny jsme šly od začátku za vítězstvím. Zápas se odehrál na umělce, takže hra nebyla asi nejkrásnější, ale na to se nikdo neptá. Nejdůležitější je, že jsme získaly tři body. Nálada v kabině byla samozřejmě skvělá, vítězná.

Po zápase jsme měly i posezení s výborným gulášem, který se pro nás vařil už od samého rána. Teď nás čeká již poslední zápas, a to s těžkým soupeřem z Březnice.